Proč jsou včely nenahraditelné? Díky nim máme dostatek jídla i pestrou krajinu kolem sebe

Náš život prakticky závisí na včelách. Bez jejich každodenní práce by přestala existovat velká spousta rostlin i zemědělských plodin. Neměli bychom ovoce a zeleninu, které dnes bereme jako samozřejmost, a naše planeta by pomalu zpustla. Právě proto jsou zvyšující se úhyny včelstev tak alarmující.

Léto bez jahod a podzim bez jablek 

Většina ovoce a zeleniny, co v průběhu roku jíme, je až z 90 % závislá na opylování včelami.¹ To znamená, že například třešně a jahody, rajčata nebo okurky, ale ani obyčejná jablka bychom si bez včel jen tak nedali. A pokud se na celou věc podíváme z celosvětového měřítka, přišli bychom i o kávu, kakao nebo třeba mandle. Včely totiž patří k nejpilnějším opylovačům a spolu s ostatními druhy hmyzu, jako jsou motýli, brouci, vosy, ptáci a další živočichové, se starají o to, že máme co jíst. Podle studie Evropské unie závisí 84 % druhů zemědělských plodin alespoň částečně na opylování hmyzem.² 

Květiny? Pastva pro včely i pro oči  

Dopad na zemědělskou produkci a pestrost našeho jídelníčku je jedna věc. Kromě toho však včely a další opylovači výrazně ovlivňují, jak vypadá krajina kolem nás. Bez opylení hmyzem by se do vedení dostaly větrosprašné rostliny, tedy takové, které jsou opylovány pomocí větru. Odhaduje se, že tvoří 20 % našich rostlin a patří mezi ně například jehličnany, bříza, ořešák a různé druhy trav včetně obilovin. 
 
Zbylých 80 % rostlin potřebuje opylení od včel a dalšího hmyzu. Bez něj by větrosprašné rostliny postupně vytlačily ty hmyzosnubné a naše krajina by se stala fádní, ztratila by na pestrosti a barevnosti. Jen si představte jaro bez pampelišek, fialek, pomněnek a rozkvetlých ovocných stromů. Nehledě na to, že vymizení hmyzosnubných rostlin by mělo za následek vyhynutí živočichů, kteří jsou na nich přímo nebo nepřímo závislí.

Včely v ohrožení 

Jsou tu s námi po tisíciletí, ale teprve v posledních letech jsme včely přestali vnímat pouze jako zdroj medu. Jejich důležitost pro člověka nutí včelaře i vědce po celém světě pozastavit se nad četnými úhyny, které se v posledních desetiletích objevují hlavně v západní Evropě, USA ale bohužel i u nás, v Česku. Například po letošní zimě byly ztráty nejvyšší od roku 2013.³  Co úhyny způsobuje? Faktorů, které mají za následek úmrtí včelstev, je hned několik. A pokud nepočítáme predátory, jako například myši a ptáky, jsme tou nejhlavnější příčinou my, lidé.

Víc obilí a chemie, méně včel 

Jedním ze způsobů, jak včelám ubližujeme, jsou současné zemědělské praktiky. Patří k nim v první řadě používání pesticidů, které sice regulují české zákony⁴ i Evropská unie⁵, ale stále ne natolik, aby se úhynům zabránilo. Pokud včely vletí na pole, které je chemicky ošetřené, mohou se otrávit. Zemřou pak buď přímo na místě, nebo se ještě stihnou vrátit do úlů, kde otravu rozšíří na další včely. Nakonec umírají, tak jak to u včel chodí, mimo úl.

Problém představuje i skladba osevních ploch, která ztrácí na pestrosti. V Česku se ze všeho nejvíc pěstují obiloviny⁶, a ty dávají méně nektaru. Stejné je to i s řepkou. Ta je pro včely navíc něco jako nucená dieta. Zkuste si představit, že byste dva měsíce, každý den, jedli třeba jenom puding… Také dřív běžný plevel, jako například chrpa nebo ohnice, se už vlivem postřiků na polích téměř nevyskytuje, a včely tak přicházejí o své původní prostředí. Podobně špatný vliv má i sekání trávníků na zahradách, v parcích nebo běžná úprava městské zeleně. Ve snaze zbavit se plevelu připravujeme hmyz o květiny, které jsou pro něj dobrým zdrojem nektaru. Přitom taková včela daleko víc ocení louku plnou lučního kvítí spíš než anglický trávník. 

Převčelení přináší komplikace 

Česká republika má nejvíce včelařů na obyvatele⁷ v porovnání se zbytkem Evropské unie. V dubnu 2020 jich u nás bylo registrovaných zhruba 64 000. A nezaostáváme ani v počtu úlů vzhledem k rozloze země – na jeden kilometr jich připadá hned osm⁸. To může vypadat jako hezký fenomén, ale ve skutečnosti taková situace přináší jeden výrazný problém –  převčelení. Když je totiž včel příliš mnoho na malé ploše, nemají dostatek potravy a taky se mezi nimi snáze šíří nemoci. Mezi ty nejnebezpečnější patří varroáza, kterou způsobuje kleštík včelí (varroa destructor). Při napadení jednoho včelstva se může nákaza snadno rozšířit i na další úly v jeho blízkosti, a právě v tomto okamžiku představuje převčelení problém.  

První pomoc pro včely? Osvěta a změna návyků

Člověk znamená pro včely nebezpečí, přitom právě on je tolik potřebuje. Jak tedy z toho bludného kruhu ven? V první řadě je potřeba o problematice mluvit. Ještě velká spousta lidí má včely spojené hlavně s medem a dalšími včelími produkty, ačkoli ty tvoří jenom 10 % všeho, co nám tito malí tvorové dávají⁹.  Čím víc ale bude slyšet o celkovém přínosu včel, tím větší existuje šance, že je lidé budou chránit. 

Další krok představuje omezení pesticidů a ostatních látek, které včelám škodí, a navrácení původního prostředí. V tom můžeme ostatně pomoct téměř všichni – stačí na zahradu nebo do truhlíku za oknem vysadit květiny, ke kterým si včely létají pro nektar. 

Čeká nás ještě dlouhá cesta k tomu, abychom včelám dokonale porozuměli, a mohli je tak co nejlépe chránit. My jsme se na ni už vydali a věříme, že čím víc podporovatelů se k nám přidá, tím dřív budeme znát odpovědi aspoň na některé otázky kolem včelího života. A stejně jako se z kapek nektaru nakonec stane sladký med, i malá pomoc může přispět k velké změně.